Čelkovice otevřely třetí dekádu

Čelkovice otevřely třetí dekádu

Veteráni Čelkovice:

Zatímco majitelé nejstarších strojů odcházeli ze slavnostního ukončení páteční Večerní jízdy Táborem odpočívat, pořadatelé dvoudenního veteránského maratonu měli před sebou dlouhou noc. Na poslední chvíli totiž došlo ke změně odpolední trasy hlavního závodu a bylo třeba nahradit již nachystané mapy novými. Ráno ale nebyla na žádném z nich únava z ponocování znát. Již od sedmé hodiny byl tým opět pohromadě a chystal zázemí soutěže u SPŠ Tábor tak, aby bylo připraveno ještě před příjezdem prvního účastníka.

V sobotu 7. října vstoupila soutěž Veteráni Čelkovice do svého 21. ročníku. Rozdělení na dopolední a odpolední etapu bylo zachováno. První vozidlo se postavilo na start přesné o deváté hodině, další následovala v půlminutových intervalech. První měřený test přesnosti byl totožný s pátečním večerem, následoval přejezd do Čelkovic k druhému testu přesnosti a odsud na první kontrolní stanoviště ve Slapech u Tábor s dovednostním úkolem zastavení vozidla v metrové vzdálenosti od měřicího laseru. Úkol na první pohled snadný, ale odhad vzdálenosti nárazníku automobilu nebo předního kola motocyklu leckomu pěkně zamotal hlavu.

Přibližně půldruhé hodiny trvalo soutěžícím absolvování první etapy a návrat do areálu SPŠ Tábor. Po hodinové přestávce, příjemně zpestřené chutným obědem, vyrazily posádky znovu na trať. Ještě jednou si daly úvodní měřený úsek, při jehož druhém průjezdu se hodnotilo nejen dodržení předepsané průměrné rychlosti, ale také odchylka ve srovnání s dopoledním časem. Druhá etapa byla výrazně delší. Zavedla účastníky jihovýchodním směrem od Tábora na okresní klikaté silničky kolem Choustníku s nádhernými výhledy, s cílem dát startujícím posádkám prostor k příjemnému svezení podzimní jihočeskou krajinou. Tomuto záměru pořadatelů výrazně pomohlo ideální slunečné počasí. Aby se ale nejednalo o pouhou projížďku, byla do itineráře zařazena zastávka na venkovském zámečku v Brandlíně, v jehož prostorách vystavuje své závodní speciály automobilový jezdec Petr Vojáček.

V době, kdy se posádky vydávaly zpět směrem k Táboru, byly v plném proudu přípravy závěrečného ceremoniálu na sportovním letišti Čápův dvůr, které pro letošek nahradilo tradiční místo ukončení soutěžního dne na Žižkově náměstí v historickém centru města. Důvodů pro změnu bylo několik, tím zásadním ovšem byl velkorysý prostor letiště pro zaparkování více jako 160 strojů, pro něž na náměstí nikdy nevznikl dostatek místa. Kromě toho táborský Aeroklub připravil pro účastníky i diváky zajímavý doprovodný program, v jehož rámci vystoupil s leteckou akrobacií mistr světa Martin Šonka a na ploše doprovodilo letité automobily a motocykly i několik historických letadel. Ceněna byla rovněž možnost prohlídky hangárů s dalšími letadly včetně slovního doprovodu členů aeroklubu.

Přesně podle plánu bylo v 15 hodin zahájeno vyhlašování nejúspěšnějších posádek po jednotlivých kategoriích. Předáno bylo celkem 18  cen a jedno speciální uznání pro automobil Lagonda Z3SL Tourer (1930), který byl oceněn jako nejelegantnější vozidlo 21. ročníku soutěže Veteráni Čelkovice.