4. ročník: Čelkovice 2005
Tradičním dnem pro setkání historických vozidel v Táboře se již počtvrté za sebou stala první říjnová sobota. Tentokrát tento svátek nejen pro nadšence motoristické historie připadl na 1. října 2005. Setkání s názvem Čelkovice 2005 opět připravila střední průmyslová škola strojnická Tábor ve spolupráci s městskými úřady v Táboře a v Plané nad Lužnicí a s obecním úřadem ve Slapech u Tábora. Význam, jaký zastupitelstva těchto hostitelských obci akci táborské průmyslovky věnují, dokládá přítomnost starostů Ing. Františka Dědiče, Františka Chramosty a v případě Slap místostarosty Ing. Jaroslava Vacka při slavnostním předávání cen vítězům v gotickém sále táborského muzea.
Setkání bylo zahájeno dvě hodiny před polednem společným odjezdem všech motocyklů a automobilů od průmyslové školy na Maredově vrchu a přejezdem přes Sezimovo Ústí do Plané nad Lužnicí, kde měla kolona čítající rovnou stovku skvostných strojů první zastávku. Následovala etapa přes obce Zhoř a Lom do Slap u Tábora. Zde se začalo opravdu soutěžit. Každý z řidičů musel již na startu do třetí etapy předvést své uměni, když mu pořadatelé změřili, jak přesně se trefí na střed vymezeného startovního boxu. Mezi automobilisty i motocyklisty se vždy našel jeden, který dokázal úkol splnit s absolutní přesností. Hned nato následovala měřená jízda směrem do Čelkovic, při níž se soutěžící museli co nejvíce přiblížit k předem zvolenému rychlostnímu průměru. Na první pohled snadná úloha projet měřený úsek konstantní rychlostí 25, 35 nebo 45 km/h nakonec zásadním způsobem zasáhla do konečného pořadí.
Vyvrcholením setkání se stala jízda do vrchu v pověstných čelkovických serpentinách. Diváci lemující trať po obou stranách nábřežní komunikace povzbuzovali veterány z 20. až 70. let minulého století. V Čelkovicích projížděli jezdci druhý měřený úsek, opět svým zvoleným rychlostní průměrem. Mezitím, co pořadatelé z táborské průmyslovky vyhodnocovali výsledky, přesunuli se všichni účastníci spanilou jízdou přes táborskou obchodní třídu a Křižíkovo náměstí do historického centra. Na Žižkově náměstí již netrpělivě očekávalo množství zvědavých pamětníků i jejich potomků příjezd více jak kilometrové kolony. Během dvouhodinové výstavy měli dostatek času k tomu, aby se potěšili krásou starých strojů.
Významným zpestřením letošního ročníku byla účast jedenácti historických automobilů, jejichž majiteli jsou členové nejstaršího německého veteránského klubu z Berlína. Přivezli vzácné stroje anglické, francouzské, německé a italské výroby, z nich nejstarším bylo až 70 let. Do České republiky přijeli poprvé a neustálé projevovali upřímný obdiv nad ukázněností našich diváků i nad přesnou prací organizátorů, kterým se podle jejich názoru podařilo na mnohdy neuvěřitelně stísněném prostoru a v rekordně krátkém čase zajistit hladký průběh celé akce. Výsledkem společně stráveného dne bylo pozvání členů motoklubu SPŠS Tábor do Berlína.
A jaká jména nakonec zazněla při slavnostním vyhlášení výsledků? Mezi motocyklisty byl nejúspěšnější Miloš Losos na Jawě 350 z roku 1962 s dvanácti trestnými vteřinami před dvojicí Josef Mašát (Indian 45 Scout Police 101, r.v. 1928) a Vladimír Prášek (ČZ 150 C, r.v. 1953), oba se ztrátou pouhé jedné vteřiny na vítěze. O třetí místo se podělili s 18 trestnými vteřinami Jan Pták ml. (Jawa 500 OHC, r.v. 1955) a Otomar Strnad st. (Jawa 250 „pérák“, r.v. 1952). Mezi automobilisty si pro vítězství s devíti trestnými vteřinami dojel Petr Sklenář s vojenským speciálem DKW Munga 4 z roku 1958 před Václavem Novotným se Škodou 1000 MB z roku 1964 (13 trestných vteřin) a Tomášem Němým na Mercedesu 240 D z roku 1975 (14 trestných vteřin). Pořadatelé vyhlásili také soutěž o nejzajímavější stroj. Mezi automobily získala trofej Tatra 11 z roku 1923 Jana Soukupa z Tábora, jehož automobil si odnesl rovněž cenu za nejstarší exponát. Mezi motocykly se nejvíce líbila Jawa 500 OHC typ 02 z roku 1958, s níž na setkání přijel Josef Rohel. Nejúspěšnější ženou byla vyhlášena Jana Wildová, která řídila automobil Volha M21 z roku 1967.
Fotogalerie
