8. ročník: Čelkovice 2009
Zprávu z osmého ročníku jsme pro tentokrát pojali poněkud netradičně. O své dojmy se s námi rozhodl podělit dlouholetý přítel všech motoristických akcí na jihu Čech, Pavel Kopáček. Tady jsou jeho postřehy. A abychom nezapomněli, premiérově jsme stavěli v Chýnově coby dalším z etapových měst.
Historické události v městě Žižkově
Nebudeme psát o husitských bitvách, protože se nekonaly, nebudeme psát o vozové hradbě, protože neexistovala, to jen první říjnová sobota již poosmé proměnila revoluční jihočeské město v ráj oldtimerů.
Místo selských vozů naleštěné automobily, místo bujných ořů burácející motocykly, místo zfanatizovaného davu Táboritů úsměvy účastníků i diváků a místo hřmotného trocnovského jednookého zemana v čele bojových šiků trochu ustaraný, ale vše neúnavně organizující ředitel táborské průmyslovky Marcel Gause, který tomuto podniku dal tradici a počínaje papírováním až po zajišťování sponzorů leželo na jeho bedrech vše. Nepotřeboval husitský palcát, ale s nonšalancí zvládl všechno od přivítání prvního účastníka až po odmávnutí posledního startujícího.
A že bylo nač se dívat … Nelze obdivovat jednoho a neublížit druhému – vždyť se do uliček kolem průmyslovky sjela skoro stovka automobilů a jen o něco méně motocyklů. Uchvátilo všechno; jmenujme nádherné Porsche 356 v akvamarínové barvě, které odjíždělo za kultivovaného bušení čtyřválcového boxeru, v našich končinách nevídaný Saab Sonett III, bitevní křižník připomínající Cadillac Eldorado, několik Citroënů, počínaje „kachnou“ a konče luxusními DS či průkopnickým Traction Avant BL 11, mnohočetnou československou produkci, zástupce stuttgartské třícípé hvězdy či lidové „montgomeráky“ Velorex a vojenskou techniku. Ale také Tatra 11, letos slavící již 87. narozeniny nebo známá táborská Praga Piccolo, která před lety projela celou Evropu a obstála i ve vražedném tempu italských autostrád … Jednostopá vozidla byla ve znamení naší provenience a je jen dobře zavzpomínat na doby, kdy jsme byli motocyklovou velmocí. Toto doplňovaly jedinečné stroje Indian, Ariel, NSU, skoro devadesátiletá Omega, kterou u nás znají jen opravdoví fandové, mohutné vojenské stroje Wehrmachtu o sobě daly vědět ohlušujícím, ale krásným hřmotem a jejich sovětští pendanti nezůstali nic dlužni – dál to prostě nejde, není možné vyjmenovat vše. K tomu ještě vůně spáleného benzínu a oleje, která (jak doufám), bude mít vždy navrch nad ukapávajícími chemikáliemi z útrob dnešních automobilových hybridů či nad hmyzím bzučením jejich elektromotorů. Nablýskané karosérie, chrom, mosaz a nikl vytlačily v okolních ulicích dnešní pseudovozy, nad nimiž se najednou nikdo nerozplýval, originální linie, pocházející ještě z poctivých rýsovacích prken a z invence konstruktérů zastínily bezbřehou zoufalost a bezpohlavní vizáž dnešních „slavných značek“ …
Ale to už se blížil start – smyslové vjemy nelze popsat, kaleidoskop míhající se historické nádhery, mávající osádky vozů, motocyklisté v kožených kuklách, vlající vlasy v kabrioletech, prskání dvoutaktů, ostrý zvuk Italů, noblesa Francouzů, perfekcionismus Němců, ostrovní nadhled Britů, zdobnost Američanů a domáckost Čechů, když jsme si my, dříve narození, připomněli doby, kdy se kolem nás proháněly Spartaky, Embéčka, Felicie či Tatry a vrátili se tak do časů, kdy i lidé byli k sobě vstřícnější.
Trasa vyjížďky začala v Táboře, pokračovala přes Chýnov do Soběslavi, kde se celá plejáda historických samohybů představila na náměstí a pokračovala úzkými silničkami zpět do Tábora, aby se v odpoledních hodinách stala centrem pozornosti obyvatel i návštěvníků města, které mnoho pamatuje.
Nahlédněte s námi do výsledkové listiny: první místo v kategorii motocyklů do r.v. 1945 obsadil Jan Přívozník s motokolem Ducati (1936), u motocyklů po roce 1945 vystoupil na „bednu“ Jan Pták, který jel s Jawou 350 OHV (1946). Ve stejných kategoriích automobilů zvítězili Václav Janecký s vozem Aero 30 (1934) a Antonín Šumavský, který bravurně zvládl Cadillac Eldorado Convertible (1974). Říká se, že vítězem je každý, kdo se účastnil – zde to platí dvojnásobně, protože majitelé těchto nádherných reliktů zašlých dob dokázali, že jejich stroje snesou i nástrahy a drsné poměry na našich cestách. Jejich výsledky to dokázaly zcela přesvědčivě.
A zamyšlení nakonec: vy, majitelé těchto krasavců, držte se při sobě, nedovolte, aby s vámi kdokoli manipuloval, tím méně lidé, kteří od psacích stolů a ze sedadel nabubřelých, vulgárních a zbytečných výtvorů (zejména) německé velké trojky vymýšlejí nejapné bláboly a z titulu moci je proměňují v zákon, diktoval vám, kam se svými nádhernými stroji můžete či nesmíte, nutil vám kupovat něco, proti čemu se bouří vaše přesvědčení a jako tupohlavému stádu vám omílal státem podporovanou lež, že jen to nové je to nejlepší. Opak je pravdou a veteránský sraz v Táboře byl jednou z akcí, která o tom opět přesvědčila nejen vás, ale všechny soudné lidi. Díky tedy za něj a příští rok opět v hojném počtu!
Pavel Kopáček, 3.10.2009
Fotogalerie
Přílohy ke stažení
